Tak a teď k tomu jídelníčku. 

Jak jsem psala předtím, když jsem začala hubnout a našla STOB, moc mě motivovaly semaforky. Poctivě jsem zapisovala, vážila, měřila, počítala a chystala krabičky. První, druhý, i třetí cyklus jsem byla poctivka a denně všechno psala, počítala. A pak jsem to začala flákat. Věřím, že to známe všichni... to dopíšu zítra, to udělám tak, to udělám onak, na to nemám čas, energii, blá, blá, blá. Pak jsem spoustu cyklů začala a ani nedokončila. Už mě nebavilo cpát se tvarohem, ač na něj nemám chuť, proto, abych měla zelené bílkoviny a vlezla se i do tuků. Měla jsem problém udržet na uzdě sacharidy, protože mám ráda sladké a hodně peču (celozrnná mouka, ořechy, méně cukru, ale i tak...).

Ale i přes to všechno mi STOB spoustu dal. Začala jsem přemýšlet o tom, co jím. Naučila jsem se číst etikety, načetla toho spoustu o jídle, o hubnutí, naučila se, jak má vypadat moje snídaně, svačina, atd. Automaticky do jídelníčku zařazuji víc ovoce a zeleninu ke každému jídlu. Postupně jsem přestala kupovat věci obsahující něco, čemu nerozumím. Přiznávám, dost se mi zúžil výběr a i dnes se mi občas stane, že něco koupím a až doma zjistím, že některá látka se mi dost nezdá, ale je to výjimečné, protože většinou kupujeme základní potraviny. S dětmi na tom lpíme dvojnásob.

Naučila jsem se chystat si jídlo dopředu, takže všude, kam jedu, beru si s sebou svačinu. Naučila jsem to i manžela a i děti už vyžadují na výlety svačinky... které většinou "sežerou" v momentě, kdy se dá dopravní prostředek do pohybu. Ale sova kanára nevysedí...

Ale samotný systém STOBu mi přestal vyhovovat. Už mě nebavilo trávit čas u váhy, počítače, vyčítat si, že jsem si dala něco navíc. A jak jsem zmiňovala, objevila jsem (kouzlo) přerušovaného půstu. V tom období mi to moc vyhovovalo. V 6 snídaně, v půl 10 to vycházelo na svačinu, ve 2 po příjezdu z práce oběd, v 6 večeře a pak nic. Nic jsem si nevyčítala, dala si "cokoliv" a bylo to supeeer!!! Navíc mi i váha šla dolů. Pak jsem před Vánoci začala držet půst... každý týden jsem vyřadila určitou skupinu potravin (zpracované potraviny typu tatarka, maso, mléčné výrobky, cukr, alkohol atd.) a samozřejmě váha šla stále dolů. Vůbec nic mi nechybělo, žádná skupina potravin a přiznám se, že jsem si ty hory zeleniny, luštěnin a ořechů fakt uživala. 

A pak teda dvě těhotenství. Ač předtím jsem pila už minimálně, od prvního nepiju už vůbec. Jednou jsem zkusila malé řezané pivo a v půlce zjistila, že "už ho mám". Naštěstí přišli s polotmavým birellem. 

Taky jsem objevila stránky jimejinak.cz s jejich rostlinnými recepty. No a postupně jsem začala koketovat s veganstvím, Existuje milion názorů na pro a proti. Ale z důvodů ekologických, etických a hlavně proto, že mně to tak vyhovuje a dělá dobře, jsem téměř vyřadila z jídelníčku živočišné produkty. Roli v tom sehrál i fakt, že děti mají ve školce 4x týdně maso a někdy v jednom dni ke svačince, v polévce i v hlavním jídle.

Takže... začala jsem prostě poslouchat svoje tělo. Maso jsem nahradila tofu, tempehem, seitanem, někdy koupím něco od Veto. Klasické sojové maso minimálně. Mléko do kávy si leju rostlinné. Dětem samozřejmě neodepírám nic, takže když chtějí jogurt, koupím jim bílý, milují vajíčka a sýry. S nimi jím ryby, občas drůbež, kterou upřednostnuju z malých chovů. Ke každému jídlu máme zeleninou, většinou vařenou, čerstvou i kvašenou; začali jsme se přiklánět k té v bio kvalitě.

Už delší dobu 99% pečiva  (sladkého i slaného) peču včetně kváskového žitného chleba. Miluju totiž ty chleby, které jsou plné semínek a doma si můžu udělat přesně takový, jaký mám ráda. Manžel si onehdy koupil kaiserku a byl znechucen, jak to bylo slané a zároven i sladké (o složení nemluvě). Ke kvásku jsem přidala výrobu vlastního jablečného octa a kvašené zeleniny, kterou uzobává i naše nejmladší dcera. Vyrábím si vlastní ořechová másla, která si přidávám do ranních kaší, do sušenek, aj. Nebudu tu snad ani zmiňovat zahrádku, která nás část roku dokáže zásobovat, někdy až nad rámec konzumních možností. Začala jsem sbírat jedlý plevel a jsem štastná, že i naše děti se mě samy od sebe ptají, jestli si něco můžou utrhnout a sníst. Samozřejmostí jsou vlastní marmelády, kečupy, nakládaná zelenina, apod. 

Doma pijeme nejčastěji vodu, v zimě čaj, já si občas udělám vodu s jablečným octem a přes léto máme ve sklepě birella. Nedokážu si ovšem odpustit kávu, kterou prokládám špaldovým kafe. 

Mám ohromné štěstí, že mám bezmeznou podporu manžela. Je ochoten pohlídat děti, abych si mohla jít zaběhat, všechno, co uvařím, sní a ještě pochválí. Ovšem stále si nedokázal odepřít ty svoje "šmakuládičky" a "mlsky". Bohužel, zřejmě i vzhledem k dědičnosti, byl v mladém věku obdarován léky na tlak a cholesterol. Srovnal si to ale v hlavě a doktor mu, vzhledem k výsledkům a změně životosprávy, léky vysadil. Já si pro jistotu taky nechala udělat testy na cholesterol a hodnota 4 mě velmi potěšila. V lednu jsme to dopracovali tak daleko, že jsme drželi "Veganuár". Ochutnali jsme tedy i rostlinné varianty sýru a masa, ovšem pravidelně je do jídelníčku zařizovat nebudeme. 

Co si budu nalhávat, pro okolí jsme exoti. A když já to po sobě čtu, potkat se se svým mladším já, i sama pro sebe bych ještě před pár lety byla magor a divná. Děti jsou u nás chudáci, kterým nic nedopřejeme, a k tomu se mi vůbec nelíbí, jak se jim vaří ve školce a snažím se zpunktovat i další rodiče. Absence ovoce, zeleniny, zpracované masné výrobky, tavené sýry, ztužené tuky a vše zahuštěné moukou do takové míry, že po zchladnutí se to dá krájet na kostky, mi opravdu nepřijde jako strava pro malé děti. Bohužel jsme pouze dvě, kterým se toto nelíbí, a tak se nám kuchařky při každém dotazu na možnost změny jídelníčku vysmějí. Manžel si donedávna taky myslel, že přeháním... než ochutnal. Poté zkonstatoval, že sice nadává na jejich závodní jídelnu, ale vařit tam tohle, nikdo jim tam na jídlo nepřijde a můžou to zavřít. Nejvíc mě na tom štve, že ty děti se nemůžou bránit, rodičům a učitelkám je to jedno a kuchařky nemají žádnou snahu něco měnit. 

A tak se jim snažím "dopřát" alespoň doma. Jejich nejolíbenější snídaní je ovesná kaše, ale nebrání se ani jáhlům. Ke svačince mají dost často talíř nakrájené zeleniny a ovoce a k tomu ořechy. Nebojí se ani klíčků. Ty jsem teď, protože jsme brali luštěniny, vzala i dětem do školy a byla jsem až dojatá, jak se na to vrhly, všechno to snědly a litovaly, že jsem toho nepřinesla víc, protože to bylo moc dobré. Očekávala jsem totiž, že mě s tím pošlou  do pr...

Vlastně to, jak to teď doma vedeme, je pro nás pro všechny vyhovující, ač moje děti by možná řekly, že by potřebovaly častěji lízátko. A pevně doufám, že nám tahle idyla vydrží co nejdéle. 

Aktuálně jsem na tom tak, že se ráno nasnídám, mým favoritem jsou teď jáhly s ořechy a povidly či trochou marmelády, ke svačině v práci nějaká zelenina či ovoce a ořechy, oběd si dám doma, odpoledne káva a něco s dětmi... chleba s pomazánkou, něco, co jsme s dětmi upekli, ořechy, ovoce a k večeři mám ráda husté polévky. Minulý týden byla Popeleční středa, takže (už nemám moc kde ubírat) jsem si řekla, že bych mohla zkusit omezit cukr jen na tu snídani. Večeřím s dětmi a pak už většinou nic, protože mi nevyhovuje chodit spát s plným břichem. Ale jinak se nežinýruju a na talíři mám kolikrát víc než manžel. Dojídám i po dětech, protože jídlo nevyhazujeme a váha nestoupá. Po jídle mi není těžko. V práci jsem už dvakrát odmítla chlebíčky a zákusky (jsem přece divná), protože jsem na ně neměla vůbec chuť. Aktuálně místo otázek na těhotenství tak poslouchám chválu na svou postavu a povzdechy nad málo pevnou vůlí.

Je to 10 let, co jsem objevila stránky STOBu. A ač jsem si nakonec zvolila jinou cestu, bez nich bych teď nebyla tam, kde jsem. Děkuju.